pondělí 9. února 2015

Ledové království


Na vrcholcích  nocí panuje sníh, ani stopa  po lidech
Ta  samota království  mil, královnou jsem  vloček  všech
 kvílí  vítr a  hřmí  bouře v srdci mém
Zlobu  vyšeptám  v tichu mrazivém
 byla v zámku  vězněná, skrývej city, buď skříňka  zavřená,
to  táta  chtěl ty  dny pryč jsou,
Svět zná  tvář  mou
Najednou  najednou  chci  skončit s tou hloupou  hrou
Najednou  najednou  kde teď  prásknu  za sebou
 jsem svá, to chci dokázat všem
V bouři  rozkvétám  a  mráz v duši vítězí   nad sluncem

Je  zvláštní  jak  z té dálky se všechno menším zdá
I  ten  strach  co ve mě vládnul je  loutka bezmocná
Jen  vyzkouším  jak  mocná  jsem  a  k výšinám  mě zvedne  zem
Bez výše bez  konce chci žít, Klid  mít
Najednou  najednou  volná jsem, kráčím  oblohou
Najednou  najednou   slzy šperkem  jsou
 jsem  svá, jsem  hráč i  rváč
V bouři  rozkvétám

Mocná se  vzduchem vznáším v bodu neznámém
A chladná duše září v krystalcích  jak  diadém
 myšlenky se tříští  jedna  smysl má
Je pasé minulost, když svítat začíná
Najednou  najednou  úsvit dává mi sílu svou
Najednou  najednou už nejsem  dívenkou
 jsem  svá, křídla   hlas  můj
V  bouři  rozkvétám  
těší   bez  konce život můj

Žádné komentáře:

Okomentovat