Na
vrcholcích nocí panuje sníh, ani stopa po lidech
Ta
samota království mil, královnou jsem vloček všech
Už
kvílí vítr a hřmí
bouře v srdci mém
Zlobu
vyšeptám v tichu mrazivém
Já
byla v zámku vězněná, skrývej city, buď skříňka zavřená,
to
táta chtěl ty dny pryč jsou,
Svět
zná tvář mou
Najednou
najednou chci skončit
s tou hloupou hrou
Najednou
najednou kde teď prásknu za sebou
Já
jsem svá, to chci dokázat všem
V bouři
rozkvétám a mráz
v duši vítězí nad sluncem
Je
zvláštní jak z té dálky se všechno menším zdá
I
ten strach co ve mě vládnul je loutka bezmocná
Jen
vyzkouším jak mocná
jsem a
k výšinám mě zvedne zem
Bez
výše bez konce chci žít, Klid mít
Najednou
najednou volná jsem, kráčím oblohou
Najednou
najednou mé slzy
šperkem jsou
Já
jsem svá, jsem hráč i rváč
V bouři
rozkvétám
Mocná
se vzduchem vznáším v bodu neznámém
A
chladná duše září v krystalcích jak
diadém
Mé
myšlenky se tříští jedna smysl
má
Je
pasé minulost, když svítat začíná
Najednou
najednou úsvit dává mi sílu svou
Najednou
najednou už nejsem dívenkou
Já
jsem svá, křídla má hlas
můj
V
bouři rozkvétám
těší
mě bez konce život můj